Syn ministerky kultúry:
Mami, chcel som ti kúpiť na Vianoce knihu, ale spomenul som si, že jednu už máš...
Je podzim 1941. Maďarský vyslanec přijel do Ameriky. Byl uveden k americkému státnímu tajemníkovi a pozdravil ho vztyčenou pravicí.
Aha, řekl si Američan, to je ten árijský pozdrav, a zeptal se Maďara:
„Tak vy račte být árijec?“
Vyslanec rozpačitě připažil a povídá:
„Totiž, excelence, my Maďaři nejsme árijci, my jsme Ugrofinové, Asiaté.“
„Aha, tak váš stát je v Asii.“
„Nikoliv, náš stát je v Evropě.“
„A jakou máte vládní formu?“
„Království, excelence.“
„A jak se jmenuje váš král?“
„Ehm, my totiž nemáme krále.“
„Zemřel?“
„Ne. My už ho nemáme 23 let.“
„A kdo vám tedy vládne?“
„Říšský správce, admirál Horthy.“
„Admirál. Tak to jste přímořský stát, máte přímořský stát, válečné loďstvo, přístavy...“
„Tedy, excelence, my nejsme přímořský stát, my jsme teď vnitrozemský stát.“
„Tak proč válčíte s Anglií?“
„To je právě to, my bychom ani s Anglií jaksi neválčili, my hlavně s Ruskem.“
„Rozumím. Vy s Ruskem sousedíte a máte vůči němu územní požadavky.“
„Excelence,“ zvolal Maďar zoufale, „my s Ruskem nesousedíme a územní požadavky vůči němu taky nemáme. Ty máme vůči svým sousedům, Slovensku a Rumunsku.“
„Tak vy válčíte ještě také s těmi svými sousedy?“
„Nikoliv, s těmi neválčíme – to jsou naši spojenci!“
Hlavné správy: Pani ministerka, aký je váš denný program?
Ministerka: Ráno vstanem, umyjem prirodzenie, potom vybavím rannú hygienu, umyjem prirodzenie, naraňajkujem sa, umyjem prirodzenie...
Hlavné správy: Pani ministerka, nepreháňate to trochu s tým umývaním prirodzenia?
Ministerka: A či ja môžem za to, že mi ho každú chvíľu na dvere maľujú?!